Abstrakt
Kapitola se věnuje institutu veřejného zájmu při výkonu základního práva volného pohybu občanů EU. Ve vnitřním migračním právu EU je veřejný zájem jasně spojen s pojmy ohrožení veřejné politiky, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví nebo se zachováním veřejných financí.
Chápe se jako výjimka, kterou mohou členské státy použít k omezení výkonu volného pohybu. Veřejný zájem je proto silným institutem, protože je schopen dočasně a za určitých podmínek převažovat nad základním právem.
Bohužel, na evropské i národní úrovni, zůstává veřejný zájem obecný, nepolapitelný a proměnlivý. Absence jasného evropského vymezení vede následně k rozmanitosti národních chápání a dává tomuto konceptu dvojí rozměr (evropský a národní).
Kapitola nejprve zkoumá souvislost mezi veřejným zájmem a základním právem EU na volný pohyb občanů EU. Vymezuje své citace v primárním a sekundárním právu EU a připomíná jeho dvojí rozměr.
Zadruhé se zabývá národním rozměrem výjimky veřejného zájmu uvedením typických případů, které členské státy EU v praxi používají. Nakonec se zabývá otázkou závažnosti výjimky veřejného zájmu tím, že uvede její limit jako výjimku a zkoumá právní důsledky jejího nerespektování občany EU v pohybu.