Text se zaměřuje na motiv tabuizovaného jména v evropském (a především českém) prozaickém folkloru. Toto tabu může být definováno jako zákaz vyslovení jména osoby nebo věci.
Motiv se objevuje ve folklorní tradici v několika variantách - může mít podobu zákazu vyslovení vlastního jména, nebo jména nebezpečné bytosti. Studie popisuje podobnosti a rozdíly mezi jednotlivými variantami motivu a reflektuje změny v jeho narativních a sociálních funkcích v průběhu času.