Autorka se v recenzi zevrubně zabývá knihou Myslet z druhého místa. Knihu zařazuje do kontextu dosavadních úvah Alice Koubové.
Zdůrazňuje klíčový ohled na performativitu a její aplikaci na koncepci lidského já. Z hlediska performativity se lidské já nejeví jako již v sobě samém završené, ale jako dynamická entita, která se utváří v jednání, myšlení, zkrátka ve výkonu.
Myšlení samo je pak domýšlením vyřčeného slova či započatého jednání. Samo já (a jeho myšlení) se tak přesouvá ze suverénního stanoviska do vztahu k druhým a je vpleteno do vlastního jednání a myšlení.
Alice Koubová v tomto kontextu hovoří o myšlení z druhého místa - myšlení je vlastně sekundární vůči jednání a potažmo je i filosofie sekundární vůči skutečnosti. Právě v této své druhosti může mít filosofie svou význačnou roli: protože není podstatná, dokáže na podstatu reflektovat, a dokonce třeba i svou reflexí přerušit její chod či pozastavit její platnost, a to právě proto, že filosofie není její bytostnou součástí.