Jedním z cílů rané komunistické diktatury v Československu byla rychlá přeměna školství s cílem vychovat novou socialistickou generaci. Ta mimo jiné neměla být již zatížena tzv. náboženskými předsudky.
Ještě předtím, než v roce 1952 komunističtí představitelé omezili samotný vyučovací předmět katolického náboženství, pokusili se sekularizovat celkový materiální prostor školy. Cílem textu je v první části kontextualizovat vztah mezi školou, Komunistickou stranou Československa a katolickou církví.
Ve druhé části se studie zaměřuje na konkrétní praxi spojenou s implementací sekularizačních snah ve škole. Text dochází k závěrům, že konkrétní podoba školství nebyla pouze diktována KSČ, ale byla výsledkem interakce nejrůznějších lokálních faktorů nastíněných v článku.