Infekce koronavirem SARS-CoV-2 se již cca rok šíří lidskou populací v takové míře, že šíření bylo označeno jako pandemické. Zatím jsou k dispozici pouze protiepidemická opatření, která však omezují šíření viru v populaci pouze omezeně a za cenu mimořádných ekonomických ztrát.
Očekává se, že lepší výsledky budou dosaženy kombinací protiepidemických opatření a plošnou aktivní imunizací. Pro konstrukci vakcín je zapotřebí co nejpodrobnější znalost imunopatogeneze infekce SARS-CoV-2.
Infekce se šíří vzdušnou cestou a osobním kontaktem. Důsledky infekce jsou vysoce individuální.
U většiny lidí probíhá infekce s malými klinickými projevy či dokonce inaparentně. Část infikovaných však progreduje do klinicky závažných projevů nemoci COVID-19. Tyto rozdíly jsou určeny odlišnostmi v individuální imunitní reaktivitě, která rozhoduje o efektivitě obranného zánětu a o případném přesmyku do zánětu poškozujícího, který je charakterizován ztrátou homeostatických regulací imunity.