Příspěvek pojednává o konfiskacích v období od roku 1918 do roku 1938, tedy v období první Československé republiky. Cílem práce je konceptualizace problematiky konfiskací ve vymezeném období.
Základním východiskem je pojetí konfiskace v užším smyslu, jako odnětí vlastnického práva vázané na předchozí právní jednání (nikoli na chybějící náhradu jako definiční znak), s ním spojený odpovědnostní element a následnou sankci. Příspěvek se zabývá platnou právní úpravou konfiskace ve vymezeném období a terminologickým pojetím institutu konfiskace.
V příspěvku není pominuta ani aplikační praxe a prostřednictvím některých vybraných případů je demonstrováno pojetí konfiskace v praktické rovině.