Abstract
Příspěvek představí úskalí překladu vybraných her významného dramatika 20. století Eduarda De Filippa do češtiny. V první části budou tato specifika nahlížena prizmatem obecných otázek teorie překladu: i. překlad dramatického textu jako takového a ii. překlad divadelních her, v nichž se mísí více jazykových rovin (zde standardní italština a neapolština) a do jejichž obsahu se promítají místní reálie.
S ohledem na nutnost bezprostředního účinku textu primárně určeného pro jevištní adaptaci si položíme otázku, zda je v tomto případě vhodnější zvolit konformní, či adaptační metodu (Pelán: 1998). Nahlédnuta bude i problematika převodu diglosie originálu.
V druhé části příspěvku budou shrnuty závěry překladatelských analýz již existujících překladů Eduardových her Vánoce u Cupiellů, Starosta čtvrti Sanita a Sobota, neděle a pondělí a porovnány překladatelské strategie, jež zvolili překladatelé Jan Makarius a Zdeněk Digrin, a to i s ohledem na dílčí závěry první části příspěvku.