V Glose I. jsme se zamýšleli, v jakých případech vzniká odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále jen "Krizový zákon") a zda je nutná existence protiprávnosti na straně odpovědného. Nyní se zaměříme na otázku, co lze považovat za škodu (tj. újmu na jmění) nahraditelnou podle ustanovení § 36 odst. 1 Krizového zákona, jež stanoví, že "Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními."