Abstrakt
Článek se zabývá orientací na druhé jako součástí profesní lékařské role. Patetická slova o volbě medicíny pro pomoc druhým a jako poslání již nevzbuzují důvěru a jsou vnímána jako nežádoucí klišé. Étos lékařství se tak z viditelně pěstovaných a deklarovaných forem transformuje spíše do implicitních obsahů, což ale v tržní společnosti může znamenat postupně jeho vytrácen í a ohrožení. Článek přináší výsledky anonymního šetření mezi studenty 1. ročníku všeobecného lékařství 2.
LF UK, podle nichž je hlavní motivací pro studium medicíny právě snaha pomáhat lidem. Motivace zaměřené na vlastní zájem a prospěch jsou však rovněž výrazné a představují viditelnou protiváhu altruismu.
Udržet altruistickou hodnotu v medicíně není v tržní společnosti a maximálně výkonném zdravotnictví do budoucna snadné.