Srdeční selhání je častou komplikací dospělých pacientů s vrozenou srdeční vadou (VSV) a významně zvyšuje jejich mortalitu. Multifaktoriální etiologie srdečního selhání u VSV zahrnuje jednak morfologické nálezy patřící k jednotlivým vrozeným vadám nebo rezidua po katetrizačních a operačních výkonech, ale také dysfunkci levé nebo pravé komory v systémové nebo subpulmonální pozici.
Při vyšetření nemocných se srdečním selháním je kromě konvenčních vyšetřovacích metod s výhodou provádět sériová zátěžová vyšetření a odběry NT-proBNP, které umožní sledovat progresi srdečního selhání v čase. Nejpodstatnější složkou léčby nemocných se srdečním selháním je odstranění příčin, ať už chirurgickou či katetrizační cestou, a vyvolávajících faktorů, jimiž jsou velmi často arytmie.
Medikamentózní léčba založená na důkazech se vztahuje pouze k systémové levé komoře, všechna ostatní uspořádání hemodynamiky vyžadují spíše kreativní přístup založený na zkušenosti. Ultimátním řešením je transplantace srdce s velmi dobrými dlouhodobými výsledky, nicméně s vysokou mortalitou na waiting listu.