Abstrakt
Vzhledem k tomu, že při reflexi a tvorbě uměleckých počinů hraje značnou roli emoční prvek, o to více to uplatňuje v edukačním terénu jako nezbytná součást pedagogické práce. Mluvíme tedy o psychologicko-pedagogickém komplexu, ve kterém se budeme nyní zabývat "vyšším" uměním (zprvu nejen nutně geometrickým).
Pro zástupce takového umění jsme v intenci tématu vybrali literární a výtvarná díla s filozofickým přesahem (či přímo s filosofickým záměrem nebo hodnocením). Tzv. filozofická díla jsme nemohli vynechat pro to, že je s nimi v školním prostředí hojně pracováno, a to nejen v oblasti předmětu výtvarná výchova nebo výchova literární, o čemž ještě podrobněji pohovoříme.
Z výše uvedeného důvodu se také nevyhneme přesahům do oblasti příbuzných společensko-humanitních věd - půjde tedy v širším komplexu o téma na pomezí pedagogické vědy, psychologie, filozofie a uměnovědy (resp. estetiky), přičemž vycházíme z antického předpokladu, že filozofická věda je pro další zmíněné obory vědou zastřešující. Pojmem zastřešující rozumějme zde označení, kdy pro svou metodu neklade filozofie takové otázky, na které bychom měli vždy explicitně odpovědět.
Problémy mohou zůstat otevřené a podněcující k dalším interpretacím. Toto výsadní právo filozofické vědy nám v textu poslouží jako dobrá metoda pro to, abychom mohli do jisté míry též volně klást otázku, kde se emoční aspekt uplatní a jaké může mít podoby v pedagogické práci.