Abstrakt
Cílem kapitoly je překonat tradiční rozštěpení mezi rovinou "pouhého života" a "vskutku lidské existence", která je nepřiznanou premisou mnoha fenomenologických analýz pojmu života, a díky tomu myslet život z něj samého. Zároveň s tím je revidován samotný pojem subjektivity, která by neměla být pojímána v ýhradně na základě vědomí, které by životu diktovalo jeho zacílení.
Tato dvojí kritika umožní porozumět způsobu, jímž se subjektivita pozvedá z pohybu, který je vlastní životu samému.