Izrael se prezentuje jako stát, ve kterém mají muži a ženy zajištěna rovná práva. Ovšem praxe je v mnohém odlišná.
Tento text analyzuje tři strukturální faktory přispívající k nerovnému postavení žen a mužů: propojení státu a náboženství, politický systém a politickou kulturu. Dále se tento text zaměřuje na roli izraelského feministického hnutí.
Pozornost je věnována zejména politice identity, která v rámci feministického hnutí vedla k mobilizaci marginalizovaných skupin jako Mizrachi a arabské ženy. Tento text ukazuje, že navzdory vysoké míře modernizace a diskurzu o rovnosti mužů a žen čelí ženy v Izraeli systémové a kulturní diskriminaci.