Abstrakt
Článek se zaměřuje na úvahy Louise Françoise Cazamiana o vztahu mezi laskavostí a humorem. Na počátku článek ukazuje, že Cazamianův koncept humoru je na obecné úrovni inspirován Bergsonovým pojetím komična jakožto automatismu v lidském chování, mluvení a myšlení i Bergsonovým pojetím smíchu jakožto tvrdé kritické reakce na takový automatismus. Článek však také ukazuje, že Cazamianův koncept humoru dále rozvíjí Bergsonovy poznámky o humoru jako specifickém druhu komické transpozice jazyka, přičemž je zvláštní pozornost věnována tvůrčímu zpracování těchto poznámek Cazamianem.
Podle Cazamiana je humor transpozicí přirozené reakce na realitu na reakci nepřirozenou, která však předstírá, že přirozená je. Článek dále shrnuje Cazamianovo vysvětlení zvláštního vztahu, který mají k humoru Britové. Podle Cazamiana mají Britové zvláštní schopnost vytvářet humor, schopnost, která je výsledkem jak vlivu přírodního prostředí, tak kulturních tradic.
Cazamian Brity považuje za flegmatické i srdečné, podle něho jsou však také schopni uvažovat o složitosti věcí a soustředit se na detaily. V kontextu těchto poznámek jsou v článku probrány příčiny předpokladu, že humor je v podstatě srdečný nebo laskavý.
Přestože mezi humorem a laskavostí může existovat významná spřízněnost, článek zdůrazňuje, že podstatný vztah mezi nimi prokázat nelze. Humorná transpozice přirozené emoce nemusí vést k laskavé reakci.
Humoristé jen předstírají spontánnost reakce, která je podobná spontánní laskavosti. Laskavost není nedílnou součástí realistického přístupu humoristy ke skutečnosti, protože důvodem tohoto přístupu může být i nenávist.
Relativistický pohled na realitu, který vychází ze souběhu přirozených a nepřirozených reakcí v humoru, nemusí nutně vyústit v tolerantní nebo dokonce laskavý přístup k realitě. Převažujícím vyzněním tohoto relativistického pohledu může totiž být i lhostejnost nebo dokonce nesnášenlivost.
Nakonec článek zdůrazňuje, že nejsilnější spojení mezi laskavostí a humorem vyplývá z humoristova odhadu způsobu, jak dosáhnout cop nejsilnějšího působení humoru. Tohoto působení je dosaženo, když humorista zakrývá svou tvrdou kritickou reakci na automatismus.