Studie se zabývá úlohou, kterou rytmu v uměleckém díle při čítají Emmanuel Levinas a Georges Bataille. Nejprve se zaměřuji na Levinasův a Bataillovův způsob uchopení smyslovosti v uměleckém díle či estetické události v Levinasových a Bataillových ávahách.
Dále sleduji na Levinasovu a Bataillovu tematizaci přítomnosti rytmického uspořádání v estetické události, se kterou se můžeme například v uměleckém díle setkat. Poukazuji na to, že oba autoři předpokládají, že rytmus jako organizační princip aisthesis, tedy estetické události, a že jako takový udržuje tuto událost otevřenou.
Na jedné straně rytmus zabraňuje rozkladu této události v chaosu, anonymním šumění nebo smrti, na straně druhé rytmus zamezuje překrytí této události vyvstáním předmětů, či uchopitelných významů.