Abstrakt
Žárlivost bývá definována jako jedna z nejčastějších automatických reakcí na ohrožení vztahu třetí osobou a v evoluční psychologii má především funkci maximalizovat vlastní reprodukční zdatnost, tj. u mužů zajišťovat jistotu otcovství a u žen udržení si partnera jeho zdroje. Podle této logiky by proto pro muže měla být více ohrožující ženina sexuální nevěra a pro ženy naopak mužova emoční nevěra (emoční vazba, např. zamilování se, do jiné osoby, než je primární partner).
Velká č ást předchozích studií tuto existenci mezipohlavních rozdílů ve vnímání žárlivosti, kdy muži udávají vyšší míru sexuální žárlivosti a ženy reportují vyšší míru emoční žárlivosti, opravdu potvrzuje. Naopak studie na romantickou žárlivost u homosexuálních jedinců přinášejí nejednotné výsledky.
Některé studie poukazují na fakt, že se typ emoční/sexuální žárlivosti neodvíjí od pohlaví jedince, který žárlí, ale od pohlaví partnera, na kterého je žárleno, případně od pohlaví rivala. Cílem tohoto přehledového článku je proto představit koncept romantické žárlivosti z evoluční perspektivy a dále seznámit čtenáře s aktuálními poznatky studia kognitivních, emočních a behaviorálních aspektů romantické žárlivosti u heterosexuálních a homosexuálních mužů a žen.
