Abstrakt
Žárlivost bývá definována jako jedna z nejčastějších automatických reakcí na ohrožení vztahu třetí osobou a v evoluční psychologii má především funkci maximalizovat vlastní reprodukční zdatnost, tj. u mužů zajišťovat jistotu otcovství a u žen udržení si partnera jeho zdroje. Podle této logiky by proto pro muže měla být více ohrožující ženina sexuální nevěra a pro ženy naopak mužova emoční nevěra (emoční vazba, např. zamilování se, do jiné osoby, než je primární partner).
Velká část předchozích studií tuto existenci mezipohlavních rozdílů ve vnímání žárlivosti, kdy muži udávají vyšší míru sexuální žárlivosti a ženy reportují vyšší míru emoční žárlivosti, opravdu potvrzuje. Naopak studie na romantickou žárlivost u homosexuálních jedinců přinášejí nejednotné výsledky.
Některé studie poukazují na fakt, že se typ emoční/sexuální žárlivosti neodvíjí od pohlaví jedince, který žárlí, ale od pohlaví partnera, na kterého je žárleno, případně od pohlaví rivala. Cílem tohoto přehledového článku je proto představit koncept romantické žárlivosti z evoluční perspektivy a dále seznámit čtenáře s aktuálními poznatky studia kognitivních, emočních a behaviorálních aspektů romantické žárlivosti u heterosexuálních a homosexuálních mužů a žen.
