Cílem tohoto článku je analyzovat personalizaci chování českých voličů v posledních dvou desetiletích. Studie zkoumá, zda se zvýšil vliv stranických lídrů na volbu strany, jak naznačuje literatura zabývající se personalizací hlasování.
Alternativní vysvětlení stranické volby zdůrazňují stabilní roli štěpení a levo-pravé orientace a ponechávají omezený prostor pro efekt vůdců a jeho růst. Kromě toho tato práce testuje také hypotézy týkající se jednotlivých stran.
Tyto hypotézy jsou testovány na základě čtyř českých povolebních průzkumů (1996-2013). Volby jsou modelovány pomocí matic skládaných dat (pro každé volby) a logistického regresního odhadu.
K řešení endogenity mezi volbou hlasu a identifikací strany je použit přístup instrumentální proměnné. Výsledky ukazují, že v České republice nedošlo k nárůstu vlivu vedení stran.
Efekty vůdců stran jsou ve čtyřech zkoumaných volbách do značné míry stabilní. Článek odhaluje, že straničtí lídři hrají větší roli v rozhodovacím kalkulu voličů nových populistických nelevicových stran; efekty však nejsou velké.