Abstract
Zhruba jednu třetinu zpracovatelů elektroodpadu v České republice představují firmy, které zaměstn ávají převážně osoby se zdravotním postižením. Hodnotová přeměna odpadu se tak děje za účasti sociální podpory znevýhodněných lidí.
Pozitivní rys společenské zodpovědnosti vůči těmto lidem je zdůrazňován společně s ekologickým aspektem procesu zpracování, spočívající nejen v patřičné demontáži zařízení, ale i v samotné recyklaci a znovuvyužití materiálů. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením vede k úsporám firem.
Ekonomická výhoda je však provázena překážkami v podobě nejisté pracovní schopnosti a vyšší nemocnosti zaměstnanců. Podobně recyklace elektroodpadu představuje nejistý byznys s výkyvy cen jednotlivých surovin, které následně určují "ekologičnost" jejich zpracování.
Zpracování elektroodpadu tak s sebou nese napětí mezi ekologickou a sociální zodpovědností na jedné straně a snahou o ekonomickou efektivitu na straně druhé. Toto napětí spoluutváří různé režimy hodnoty a podněcuje morální a etické otázky.
Jaké implikace s sebou nese spojitost mezi odpadem a člověkem? Co může prozradit o konceptech recyklace a cykličnosti? Na základě etnografického výzkumu ve firmě na zpracování elektroodpadu popíšu režimy hodnot, do kterých vstupuje odpad a člověk v procesu recyklace a práce na ní. Zaměřím se na to, jak je koncept cykličnosti široce aplikovatelný a jak proces recyklace pohlcuje člověka.
Ukážu, že režimy hodnoty, ve kterých se pohybuje odpad i člověk, se vytváří ve vztahu k představám o zisku, a to nejen finančním.