Tato kapitola analyzuje člověka v jeho rozumění skutečnosti skrze symbol. Ukazuje, že k pochopení skutečnosti jako symbolické je zapotřebí chápat bytí jako nepředmětné a rovněž se vzdát touhy po vyjádření plnosti smyslu.
Kapitola se také věnuje možnostem překročení dualismu duše a těla (materiality), který brání symbolickému pochopení skutečnosti. Poukazuje na rozdíl mezi modlou a symbolem či jinými slovy ikonou.
V závěru kapitola ukazuje na to, jakým způsobem symbolické bytí, rozumění a konání vnáší do lidské existence rovnováhu na různých úrovních života.