České pracovní právo stanoví konkrétní obecná východiska pro zavedení flexibilních forem závislé práce. V posledním desetiletí však kvůli elektronizaci a globalizaci pracovních procesů došlo k tak významným zm ěnám, že současné tradiční modely těchto flexibilních forem se ukazují jako neslučitelné se současnými trendy a potřebami.
Globálně tyto technologie a samotná regulace mění paradigma pracovní síly, včetně snižování tradičních forem zaměstnávání a zvyšování alternativní pracovní doby prostřednictvím nových technologií a takzvaných digitálních pracovních platforem, jejichž rušivé obchodní modely (jako jsou Uber, Airbnb, Upwork, nebo Taskrabbit) vytvářejí podstatnou nerovnováhu v sociální a právní ochraně a vedou ke změnám podmínek a povahy práce. Kromě obecné analýzy podmínek, za kterých tyto platformy fungují, se proto tento článek věnuje také úvahám o budoucí regulaci, včetně úvah na úrovni práva EU.
Hodnocení souvisejících strategických dokumentů, ať už národních nebo evropských, není opomenuto z těchto úvah, včetně dílčích úvah týkajících se některých souvisejících aspektů vztahu mezi prací a současnými technologiemi.