Abstrakt
Učebnice představují nejkonkrétnější podobu zpracování kurikula, se kterým pracují jak žáci, tak učitelé. Jednou ze základních rolí učebnice je zprostředkování vzdělávacího obsahu.
Učebnice nicméně nemá být pouze vybraným výčtem učiva, ale funkční pomůckou, jejímž prostřednictvím si žáci osvojují specifické oborové znalosti a dovednosti. Určujícím prostředkem efektivního učení je vlastní aktivita žáků.
Tu je možné směřovat prostřednictvím úloh. Jejich povaha v učebnicích představuje potenciál učebnice aktivizovat žáky. Časté využívání učebnic k přípravě výuky jejich dopad na vzdělávání dále posiluje.
Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké úlohy jsou obsaženy v učebnicích chemie pro základní školy. Za tímto účelem byly úlohy ze čtyř nejčastěji využívaných učebnic klasifikovány z pohledu jejich umístění v učebnicích a požadovaného typu odpovědi.
S pomocí revidované Bloomovy taxonomie bylo zjišťováno také jejich kognitivní a znalostní zacílení. Hlavní identifikované typy úloh byly dále kvalitativně analyzovány se zaměřením na strukturu úloh a zpracování jednotlivých částí.
Výsledky ukazují, že ve všech učebnicích převažují otevřené úlohy cílící na zapamatování faktických znalostí a porozumění faktickým nebo konceptuálním znalostem. Úlohy typicky sestávají pouze z kmene případně spojeného s pouze krátkým výchozím textem nebo učitelem demonstrovanou laboratorní aktivitou. Výsledky je proto možné shrnout tak, že učebnice poskytují oporu pro osvojování základních oborových znalostí.
Rozvoj vyšších myšlenkových operací a dovednosti využívat různé reprezentace jsou ale omezené.