Abstrakt
Onemocnění ledvin v důsledku diabetes mellitus (DM) je spojeno s vysokým rizikem chronického selhání ledvin. Ke zpomalení progrese renální insuficience u pacientů s diabetickým onemocněním ledvin byly dříve využívány především inhibitory systému renin-angiotenzin, nověji byl prokázán výrazný renoprotektivní účinek také u inhibitorů sodíko-glukózového kontransportéru 2 (SGLT2) - gliflozinů.
Renoprotektivní účinek inhibitorů SGLT2 je převážně hemodynamický a nezávislý na jejich antidiabetickém účinku, proto mohou inhibitory SGLT2 příznivě ovlivňovat progresi renální insuficience i u pacientů bez DM. Zatím prvním lékem ze skupiny inhibitorů SGLT2, u něhož byl tento účinek prokázán, je dapagliflozin.
Při jeho podávání ve studii DAPA-CKD bylo zaznamenáno snížení výskytu primárního složeného ukazatele (trvalý pokles odhadované glomerulární filtrace o 50 %, terminální chronické selhání ledvin nebo úmrtí z renálních či kardiovaskulárních příčin) o 39 % v porovnání s placebem, z toho u pacientů s DM 2. typu o 39 %, a u nediabetiků dokonce o 50 %. Inhibitory SGLT2 by se tak mohly stát standardem léčby i u nediabetických pacientů s chronickým onemocněním ledvin.