Abstract
Studie se zaměřuje na přístup historiků a badatelů k pravděpodobně nejvýznamnějšímu intelektuálovi období vlády Kateřiny II., Alexandru Nikolajeviči Radiščevovi. Ve studii je tedy podrobněji analyzováno historiografické stanovisko nejznámějších autorů odborných publikací o Radiščevovi primárně v průběhu dvacátého století.
Na základě vývoje vnímání odborníků této osobnosti a jeho proslulého díla Cesta z Petrohradu do Moskvy jsou kladeny otázky, zda lze na Radiščevově příkladu uplatnit vzorce historiografického přístupu k ruské inteligenci jako takové, či zda se jedná o natolik bezprecedentní postavu ruských kulturních a sociálních dějin, že na jejím příkladu nelze přijímat jakékoli generalizující závěry. Studie se rovněž zabývá otázkou, zda je Radiščevovo postavení v rámci ruské inteligence skutečně opodstatněné díky jeho názorům, či se jedná spíše o dědictví sovětské historiografie, která Radiščevovi vynesla zprofanovaný titul "prvního ruského revolucionáře".