Abstrakt
Studie zkoumá Jeruzalém v pracích vybraných patristických autorů. Na začátku autor odpovídá na otázku, jak rané křesťanské generace starověkých věřících přistupovaly k Jeruzalému.
Po načrtnutí základních obrysů duchovních výkladů Jeruzaléma v Novém zákoně a patristických spisech se článek věnuje ve své první části Jeruzalému jako historické skutečnosti. Druhá část se pak věnuje jeho alegorizaci.
Historická a teologická perspektiva poskytuje prostor pro táz áni týkající se i současných křesťanů: Co mají společného Řím a Jeruzalém? Potřebuje církev dnes Jeruzalém? A pokud ano, jak se k němu má vztahovat? Měl by se Jeruzalém chápat i v současnosti jako Boží město, nebo by se mělo toto označení vyhradit pro druhý Kristův příchod v budoucnosti, který křesťané očekávají?