Abstract
Od romance k románu a zase zpět Ladislava Nagye se věnuje tématu historické prózy. Autor zde zkoumá diskuse o vztahu historie a fikce, tak jak se tento vztah utvářel v dějinách a souběžně s tím sleduje žánrový vývoj v anglicky psané historické próze.
V pasážích věnovaných narativním aspektům historie Nagy podává přesvědčivou kritiku koncepce Haydena Whitea, které kontrastuje s teorií vyprávění Paula Ricœura. V druhé zmiňované linii Nagy představuje tezi, že historická próza je od svého počátku romancí a po krátké odbočce k románu se opět k romanci navrací.
V rámci výkladu analyzuje Scottův román Waverley, který se vůči romanci vymezuje, jako romanci, pojem romance podle něj charakterizuje také postmoderní historickou prózu. Jeho analýzu žánrového vývoje vnímám jako problematickou zejména kvůli nesamozřejmému vymezení obou žánrů