Text akcentuje klíčová témata realizace (zejména) orálněhistorických projektů v době krizí, respektive globální koronavirové krize, která v tomto ohledu slouží jako modelový příklad. Autorka věnuje pozornost především dopadům krize na realizaci rozhovorů, od proměny zájmu a priorit narátorů či narátorek, přes jejich intenzivní kontakty s výzkumníky v době po realizaci rozhovoru, až po proměnu vztahu tazatel-narátor v návaznosti na zdravotní rizika.
Dotýká se také tématu prohloubení "psychoterapeutické" role tazatele či tazatelky v projektech, pokud jsou realizovány v době krizí.