Abstrakt
Úvod: Česká republika patří mezi státy, ve kterých kolorektální karcinom významně přispívá k celkové onkologické zátěži. Klíčové postavení v multimodální terapii rektálního karcinomu (KR) zaujímá radikální odstranění nádorem postižených tkání, které v současnosti nelze ekvivalentně nahradit.
V první dekádě třetího tisíciletí byla miniinvazivní chirurgická léčba postupně rozšiřována o roboticky asistované výkony pro zhoubná onemocnění konečníku. Cílem sdělení je prezentace výsledků nerandomizované studie, ve které jsme analyzovali prospektivně získaná data při roboticky asistovaných operacích rekta pro malignitu.
Metody: Soubor nerandomizované observační studie je tvořen 204 nemocnými s KR (<15 cm od análního otvoru), kteří na našem pracovišti v období 1. 1. 2016 - 31. 12. 2020 podstoupili roboticky asistovanou léčbu. Všechny demografické, klinické a onkologické údaje byly prospektivně získávány a analyzovány - pohlaví, věk, body mass index (BMI), ASA (American Society of Anesthesiologist), stadium nádorového onemocnění dle TNM klasifikace (UICC), lokalizace nádoru, neoadjuvantní chemoradioterapie, operační čas, krevní ztráta, porucha hojení anastomózy, chirurgické komplikace a letalita během 30 dnů, výskyt lokální recidivy a metastatických ložisek, délka dispenzarizace.
Získaná data jsme zpracovali deskriptivními statistickými metodami Výsledky: Během pětiletého období podstoupilo na našem pracovišti robotickou operaci 204 nemocných s KR, 138 mužů a 66 žen. V 97 (47,5 %) případech bylo onemocnění diagnostikováno v pokročilém stadiu (III. a IV. stadium TNM klasifikace).
Synchronní jaterní metastázy byly přítomny u 18 pacientů a ve dvou případech byly s KR diagnostikovány sekundarity plicní. K primární operační léčbě jaterních sekundarit bylo přistoupeno u 8 (44,4 %) nemocných a ve dvou případech byla jaterní ložiska radikálně odstraněna současně s primárním novotvarem.
U 136 nemocných byl extraperitoneálně uložený novotvar ošetřen ve smyslu totální mezorektální excize a v 68 případech byla provedena parciální mezorektální excize. V celém souboru bylo zaznamenáno 18 komplikací.
V 5 (3,6 %) případech se vyskytla porucha hojení anastomózy, která se klinicky manifestovala a vynutila si léčebnou intervenci. V léčbě komplikac í byl u více než poloviny (61,1 %) uplatněn operační přístup.
Jeden nemocný zemřel v souvislosti s dekompenzací chronického toxonutritivního onemocnění jater. Lokální recidiva, která byla v rámci dispenzarizace zaznamenána u 6 nemocných, byla v polovině případů radikálně odstraněna.
Recidiva sekundárního onemocnění jater nebo metachronní jaterní metastázy se vyskytly u 17 pacientů a 76,5 % z těchto nemocných podstoupilo kurativní jaterní resekci. Medián doby dispenzární péče činil 20 měsíců.
Závěr: Operační léčba představuje jedinou potenciálně kurativní modalitu v terapeutickém procesu KR. Během prvních dvou dekád třetího milénia se roboticky asistovaná léčba KR stala rutinní terapeutickou modalitou, která je frekventně využívána v celosvětovém měřítku.
Na pracovišti autorů v chirurgické léčbě KR dominují da Vinci asistované operace. Ve srovnání s otevřenými a laparoskopickými resekcemi KR dosahují roboticky asistované operace stejných klinických a onkologických výsledků při nižší četnosti komplikací.