Abstract
Přísloví citované v názvu přednášky se z pohledu sou časného člověka může zdát poněkud kuriózní, humorné, či dokonce dehonestující pro ženy. Ve výčtu podobných přísloví bychom mohli pokračovat dále: Koně chval teprv po měsíci, a ženu po roce, Kdo má libého koně a pěknou ženu, nikdy není bez starosti atd.
Co tu mají žena a kůň společného? V minulosti byli nejdůležitějšími partnery hospodáře, dva pomocníci a dříči, jeho "vlastnictví", kterým se mohl chlubit a z kterého profitoval. Jejich "kvalita" dokazovala jeho schopnost a kompetentnost vést samostatně hospodářství a vůči nim se také vymezoval jako hlava domu.
Pomocí metod moderní etnolingvistiky představíme na různorodém jazykovém materiálu (frazeologie, lidové písně, folklorní texty aj.) dva jazykové stereotypy ukotvené v tradičním obrazu světa: jeden spojený se ženou-manželkou a druhý s koněm. Odhalíme přitom některé nevšední paralely.