Abstrakt
V Portugalsku jsou počátky literatury pro děti a mládež spojovány především s vydáváním sborníků lidové poezie, pověstí a povídek. Pohádky se již počátkem renesance pokoušel psát známý autor divadelních her Gil Vicente.
Od sedmdesátých let 19. století se zvyšoval zájem o dětskou literaturu a vyšlo hned několik sborníků, věnovali se jí představitelé romantismu i realismu jako například Almeida Garrett, Alexandre Herculano nebo Eça de Queiroz. Lingvista a amatérský etnograf Francisco Adolfo Coelho (1847-1919) se většinu života věnoval sběru lidových pověstí a pořekadel.
Až do této doby však nešlo primárně o zábavnou literaturu, hlavní důraz byl kladen na její edukativní a moralizační funkce.