Abstrakt
Příspěvek mapuje prvky individualismu ve stěžejním díle českého matematika a filosofa Karla Vorovky (1879 - 1929) nesoucím název Skepse a gnóse. Vyznání filosofické.
Cílem je vystihnout, v jaké konkrétní podobě se individualismus u Vorovky manifestuje a čím se odlišuje od individualismu krajního, jak jej popsal Masaryk v Ideálech humanitních. Za tímto účelem je v příspěvku provedena analýza dvou pojmů, které považuji za centrální jak pro Vorovkovu specifickou formu individualismu, tak pro jeho celkový filosofický portrét, a sice pojmů přesvědčení a gnóse.
V pojmu přesvědčení se ztělesňuje Vorovkův "fichtovský" imperativ, aby filosof nezůstal nestranným skeptikem, nýbrž aby hájil určité stanovisko, ke kterému došel vlastní myšlenkovou prací a nepřejal jej pouze od někoho jiného. Přesvědčení funguje jako prostředek k tomu, aby se filosof vymezil vůči zbytku společnosti a určil svou vlastní identitu před sebou samým i před ostatními lidmi, a proto v něm spatřujeme motiv individualistický.
Gnóse je pak Vorovkovým prostředkem k tomu, jak vybudovat autentické přesvědčení, a to sice prostřednictvím činů víry a autognóse - mystických pokusů o sebepoznání. Na závěr je Vorovkova individualistická pozice odlišena od pozice krajního individualismu, kterou Masaryk přisoudil Nietzschemu a Stirnerovi, a která je prakticky totožná se solipsismem a etickým egoismem.
Vorovka se od ní odlišuje svým příklonem k transcendenci prostřednictvím zkušenosti s druhým člověkem, která v něm probouzí metafyzickou víru v duševní život i jiných lidí než jeho samého.