Abstract
Antoine de Saint Exupéry je všeobecně známý především jako autor novel a Malého prince, slavné pohádky s filosofickým přesahem. Sám za své nejzásadnější dílo, ve světle kterého byla "všechna dosavadní práce pouhým nácvikem", považoval ovšem nedokončenou a nerevidovanou Citadelu.
Zde explikuje svou filosofii, ke které ho dovedla jeho barvitá životní zkušenost: formuluje přesvědčení o tom, jak vést život v rámci dostávání individuální povinnosti a vztahů k lidem okolo. V těchto dvou fundamentálních prvcích se potom v jisté textuře podle Exupéryho vyjevuje transcendence, která pak zpětně utvrzuje smysluplnost života, který je veden v souladu s nimi.
Představené filosofické teze, které identifikuji jako těžiště Exupéryho rozsáhlé filosofie vztáhnu k vybraným rysům kontinentální tradice a současnému filosofickému směru lyrické filosofie. Založení Exupéryho filosofie v prožitku a lyričnost jeho vyjadřování představím jako kvality, které autora řadí dle mého názoru mezi vysoce hodnotné kontinentální autory.