Ve filosofii J.G. Herdera má násilí velmi specifické postavení.
Jedná se totiž o takový druh činnosti, kterého by mělo postupně ubývat, čím blíže jsme k dalšímu okruhu stvoření. V tomto příspěvku se tedy zaměříme na Herderovu filosofii dějin a budeme sledovat, jakou úlohu v ní násilí hraje.
Budeme také věnovat pozornost spojení mezi násilím a bolestí. Dle Herdera totiž v průběhu dovršujících se dějin bude sice násilí ubývat, přec je dost možné, že neubude bolesti.
Dle něj existují dvě cesty k dovršení člověka. Jedná se o cestu lásky a právě cestu bolesti.
Svůj příspěvek chci zaměřit zejména na tyto dvě cesty k dovršení. Společně se pak pokusíme odpovědět na otázku, jak to má s násilím Herderův "nadčlověk" či "mimo-člověk".