Abstrakt
věku, u kterých se masově nevyskytují vážná zdravotní postižení, chronické civilizační nemoci, křehkost, demence a nesoběstačnost (tak jako typicky v pozdějším, 4. věku), jsou charakteristické rozmanité zájmy a aktivity, které většinou přesahují rozsah vlastní domácnosti nebo rodiny. Obsahově pestré aktivity tělesného, mentálního a společenského charakteru jsou jedním z klíčových faktorů dlouhého života ve zdraví a pohodě.
U tzv. superseniorů (nad 100 let) se prokázalo, že kromě vhodného způsobu života (složení stravy, dostatečný spánek, přiměřený pohyb a fyzická práce, absence dlouhodobého stresu aj.) jsou rozhodující každodenní mezilidské kontakty s pozitivní emoční bilancí. Sociální aktivity jsou podstatnou složkou úspěšného stárnutí.
Seniorské aktivity lze rozdělit na a) viscerogenní a každodenní sebeobslužné, b) zaměřené na rodinu a domácnost, c) výdělečné aktivity a záliby realizované individuálně a společně s dalšími lidmi a d) aktivity s přímým veřejným dopadem na sociální okolí: na širší rodinu, zájmovou komunitu, obec či celou společnost. Odtud můžeme odvodit tři tzv. ideální typy (ve smyslu M.
Webera) seniorů: "spotřebitelé", jejichž hlavním zájmem je péče o domácnost, nejbližší rodinu a o záliby provozované doma, "hobíci", kteří mají širší zájmy, rozmanité záliby mimo domácnost a často v kolektivu vrstevníků (naplňují image "aktivního stáří"), a "angažovaní", kteří navíc vykonávají aktivity ve prospěch obce, zájmové komunity nebo společnosti. Senioři si vytvářejí osobní copingovou strategii, kterou reagují na vlastní stáří a stárnutí.
Typologicky lze rozlišit alespoň dvě základní strategie. Pozitivně zaměřená, ofenzivní strategie je většinou založena na anticipování stárnutí a míří ke zlepšování či udržení funkčnosti a fyzické, mentální i sociální kapacity člověka.
Nejlepší copingová strategie je ta, která vede k co nejdelšímu stáří prožitému ve zdraví. Koncept aktivního stárnutí (dle WHO) je vlastně návodem na ofenzivní osobní copingovou strategii.
Naproti tomu defenzivní a často maladaptivní strategie buď pouze potlačuje symptomy stárnutí, zatímco objektivní regresivní procesy pokračují, anebo potlačuje vědomí narůstajících obtíží, příp. vede k rezignaci. L épe poznat copingové strategie, které senioři používají, a také vybrané determinanty uskutečňování veřejně prospěšných aktivit, je v plánu on-line dotazování českých seniorů.
Dosud uskutečněný průzkum (s 3207 dotazovanými ve věku 60 let a více), který ovšem proporčně dobře nereprezentuje seniorskou populaci 3. věku, ukázal na frekvenci rozmanitých aktivit prováděných ve prospěch chodu domácnosti, z vlastních zálib i ve veřejný prospěch.