Příspěvek na konferenci se zaměřil na poutě urozených žen k hrobům světic, které lze vnímat jako místa spirituálního setkávání se se svatostí. Model života Alžběty Durynské, již záhy po smrti uctívané a brzy svatořečené, poutal nezvyklou pozornost mimo jiné na evropských panovnických dvorech a inspiroval mnohé urozené ženy k následování.
Touha participovat na svatosti Alžběty Durynské se projevovala v rovině poutí k hrobu nebo shromažďování ostatků světice již ve 13. století. Za reprezentativní vrchol úcty ke svaté Alžbětě lze ve středoevropském prostoru považovat pouť uherské královny vdovy Alžběty Lokýtkovny, která se společně s císařem Karlem IV. a jeho ženou Annou Svídnickou vydala roku 1357 do Marburku k hrobu světice.