Abstrakt
Masové zpřístupnění technologií, které jednotlivci umožňují velmi snadno sbírat data o svém těle, životě a chování, je palivem čím dál populárnějšího úkazu, který souhrnně označujeme jako Quantified Self. Sebeměření, jež je jeho pravou podstatou, je díky levné a omniprezentní technologii možné provádět téměř bez vynaložení úsilí na straně uživatele, avšak obraz, který tak získáváme může být značně pokřivený.
Příspěvek se pokusí skrze prakticky orientovanou kritickou reflexi měřících fitness náramků za pomocí konkrétních příkladů ukázat, co se ztrácí v překladu, když člověk místo naslouchání vlastnímu tělu upřednostní číselné hodnoty zobrazené displejem na zápěstí. Kdy bychom měli být s naší důvěrou vůči těmto zařízením a k nim přidruženým aplikacím opatrní a proč je užitečné zpochybňovat to, co nám sebeměřící nástroje předkládají jako nezaujatý popis našeho života.
Lákavost číselné reprezentace dějů a stavů může být v čím dál tím složitějším každodenním životě pro jednotlivce snadno zdrojem falešné kontroly a úspěšně maskovat ztrátu komplexnosti skutečného života, jež se žádnou číselnou hodnotou ani piktogramem vyjádřit nedá.