Abstrakt
Příspěvek se zaměří na filosoficko-náboženskou rovinu polemiky mezi K. Vorovkou a E.
Rádlem, která probíhala v první polovině dvacátých let dvacátého století. Autor příspěvku považuje za středobod jejich společného zájmu o českou náboženskou otázku představu - kterou sdíleli s mnoha dalšími mysliteli té doby -, že duchovní život a náboženské prostředí nově vzniklé republiky se nachází v krizi.
Jelikož počátečním momentem celé polemiky bylo Vorovkovo vyznání ze Skepse a gnóse, začne výklad u této knihy a následně bude pokračovat zkoumáním Rádlovy kritické reakce obsažené ve spisech O naší nynější filosofii a Náboženství a politika. Poté bude pozornost obrácena na Vorovkovu odpověď podanou v článku Česká náboženská chudoba a samotný závěr textu bude věnován dozvukům celého sporu z druhé poloviny dvacátých let.
První část příspěvku by měla odhalit základní aspekty jejich nábožensko-filosofického uvažování, díky čemuž nám bude následně umožněno porozumět tomu, proč oba autoři sice shodně hovořili o krizi v náboženství, avšak jejich definice příčin a možných řešení dané krize se výrazně lišily. Celý spor o náboženskou otázku bude zároveň sledován v širším kontextu tzv. bojů za svobodu české filosofie, kterou vedli myslitelé píšící pro Ruch filosofický proti dominantnímu pozitivistickému směru.