Abstrakt
Předkládaný článek přináší vhled do intelektuálních dějin teorií totalitarismu a v návaznosti na toto historické pojednání novým způsobem pojímá konflikt mezi proponenty různých pojetí totalitarismu a takzvanými revizionisty. Text se snaží o přehledné shrnutí velmi nepřehledných a na obou stranách velmi různorodých debat a sporů.
Autoři se zabývají intelektuálními, společenskými a politickými zdroji teorií totalitarismu a nabízejí jejich periodizaci ve dvou vlnách a v důležitých národních kontextech (Německo, Itálie, Francie, Spojené státy). Současně poukazují na fakt, že slovo "totalitarismus" je často tím jediným, co představitele velmi nesourodé tradice spojuje.
Autoři tuto nesourodost nacházejí v různých akademických i neakademických žánrech, ve vztahu teorie a empirických referentů (tedy určitých politických režimů, systémů, hnutí apod.) nebo v metodologických statusech a způsobech konceptualizací totalitarismu (vztah mezi pojmem, akademickým konceptem/empirickým typem/ideálním typem a teorií). Vysvětleny jsou aspekty "vzestupů a pádů" popularity teorií totalitarismu, se speciálním důrazem na některé debaty, jež se zejména ve středoevropském akademickém prostředí objevily v nedávné době.
Autoři tvrdí, že k opětovnému zájmu o totalitarismus přispívá takzvaný nový revizionismus, jehož představitelé se stavějí do opozice vůči vágně definovaným (či zcela nedefinovaným) teoriím totalitarismu. Tento spor, patrný zejména v nedávných diskusích o komunistické minulosti, autoři článku považují za nedorozumění a poukazují na dva základní problémy: Polemika se často vede s vágně definovaným pojetím totalitarismu, které je nezřídka zaměňováno za "perspektivu shora".
Zadruhé, představitelé takzvaného nového revizionismu se často snaží odmítat teorie totalitarismu argumenty, které je paradoxně potvrzují. Článek ukazuje, že příkopy mezi jednotlivými teoretiky totalitarismu byly mnohem hlubší, než se rozevírají mezi "novými revizionisty" a "totalitáři".