Příspěvek byl věnován problematice občanskoprávní (resp. smíšené veřejnoprávně-soukromoprávní) odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonnými krizovými opatřeními, a to jednak z pohledu hmotněprávních podmínek vzniku nároku na náhradu škody, a jednak z pohledu procesu jejího dokazování pomocí soudních znalců. Příspěvek kromě pojednání o nárocích na náhradu škody a podmínkách jejich vzniku rozebíral zapojení soudních znalců do posuzování škody a stanovení její výše, a vymezit limity znalecké činnosti v rámci dokazování v civilním soudním řízení, přičemž se jedná o otázku, k níž se prozatím komplexně nevyjádřil žádný autor, a která zároveň pravděpodobně bude mít široké aplikační dopady.