Článek si klade za cíl představit Herderovu ranou filosofii jazyka na pozadí otázky po lidském či božském původu řeči, která určovala zejména německou diskuzi v 60. letech 18. století. Zaměřuje se na výklad dvou spisů, v nichž Herder na otázku po původu řeči odpovídá zdánlivě odlišným způsobem: Pojednání o původu řeči a Nejstarší zprávy lidského rodu.
Zat ímco v Pojednání Herder trvá na lidském původu řeči, v Nejstarší zprávě připouští pro její vznik nezbytnost "Boží výuky". Naskýtá se tedy otázka, zda Herder svůj původní postoj revidoval.
Jak je však ukázáno, nejedná se o revizi, nýbrž o doplnění tezí obsažených v Pojednání o metafyzické předpoklady, které tvoří neopominutelný rámec Herderovy filosofie řeči.