Eduard Albert se narodil 20. ledna 1841 v Žamberku. Měl ještě dalších pět sourozenců a pro rodiče nebylo snadné udržet svého nejstaršího syna na studiích.
Na vídeňskou univerzitu nastoupil v roce 1861. První lékařskou promoci měl 22. ledna 1867.
Roku 1872 získal Albert právo přednášet na vysoké škole a byl jmenován docentem. 23. září 1873. převzal vedení chirurgické kliniky v Innsbrucku. Dne 2. února 1881 jej císař František Josef I. potvrdil jmenovacím dekretem do funkce přednosty I. chirurgické kliniky ve Vídni.
Z mnoha stran byl pokládán za nejvzdělanějšího chirurga své doby. Roku 1886 byl povolán do nejvyšší zdravotní rady.
V prosinci 1887 se stal dvorním radou a 12. ledna 1895 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny. Prosazoval důrazně povinné očkování proti variole.
V roce 1900 získal v Londýně čestný doktorát Royal College of Surgeons of England. Stále častěji se vracel do rodného Žamberka.
Měl rád dějiny medicíny. V posledním období svého života byl často vážně nemocen.
Na sklonku léta roku 1900 trpěl profesor Albert krvácením do žaludku. Rekonvalescenční pobyt absolvoval v Žamberku.
Ráno 26. září 1900 našli pana profesora mrtvého. Jednou z příčin byla mozková mrtvice.
V současné době bývalé Albertovo žamberské sídlo (dnes Albertinum) poskytuje pomoc osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku či svého zdravotního stavu.