Abstract
V roce 1922 si André Breton, Louis Aragon a Paul Éluard začali zaznamenávat své sny. Jak Breton poznamenal, jeho nejoblíbenější činností byl totiž spánek.
Francouzští umělci však jen s nadsázkou pomýšleli na zahálku, jelikož byli dobře obeznámeni s psychoanalýzou. Snová práce tak pro ně znamenala jednu z cest expanze do hlubin imaginace a byla inspirací i Skupině surrealistů v ČSR, která vznikla v roce 1934.
Ačkoli byly sny rozsáhlým zdrojem inspirace, nebyl to zdroj výhradní. A sny samotné také nebyly opomíjeny ani dříve.
Ostatně ty nejstarší pocházejí z období 3100 př. n. l. Později v antickém Řecku to byl například Scipiův sen, který zaznamenal Cicero, ve kterém Scipio popsal devět nebeských sfér.
Somnium Scipionis si pro svůj kosmologický charakter udržel popularitu po celý středověk, zejména také proto, že k němu na přelomu 4. a 5. století připojil svůj komentář filozof Macrobius.