Abstrakt
Na samotném sklonku čínského starověku vynaložila dynastie Tchang veliké úsilí na kontrolu co největší části severozápadních území tak, aby mj. zajistila bezpečnost obchodování po Hedvábné cestě. Po jejím pádu roku 907 následovalo půl století vnitřního rozdělení Číny, kterou roku 960 začala konsolidovat další dynastie Sung (960-1279).
V tomto mezidobí nicméně Číňané ztratili nad severozápadními územími kontrolu, čímž došlo k přesušení pro Čínu ekonomicky významné obchodní cesty po souši. Podobně jako Evropané, když o bezmála pět století později překonávali hospodářské důsledky způsobené obsazením Cařihradu Turky, byla proto Čína nucena své obchodní aktivity přesunout z pevniny na moře.
Motivována především ekonomickými zájmy a za použití vyspělých technologií tak v období mezi 10. a 15. stoletím získala pozici světové námořní velmoci. Vyvrcholen ím tohoto období jsou objevné cesty čínského "Kolumba" - admirála Čeng Che.
Především díky němu mingská Čína (1368- 1644) významně ovlivňovala politiku, ekonomiku i vojenství od pobřeží Přední a Zadní Indie, přes břehy Arabského poloostrova až na východ Afriky. Historie budování, konsolidace a rozvoje tohoto námořního spojení se tak opakuje v projektu Nové Hedvábné cesty, který roku 2013 představil čínský prezident Si Ťin-pching a jenž je jím inspirován.
I proto si jindy opomíjený počátek čínského novověku zaslouží i dnes naši pozornost.