Nedílnou součástí poznání týnského dvora neboli Ungeltu byla v 80. letech 20. století archeologie. Zkušenému týmu archeologů napříč pražskými institucemi pod vedením PhDr.
Ladislava Hrdlička se podařilo odrýt jeho nejstarší sídelní fázi. S vysokou pravděpodobností se jednalo o knížecí "celnici či obchodní dvůr" při hlavním pražském tržišti - dnešním Staroměstském náměstí.
Vznik díky nálezům z archeologických výzkumů klademe do 1. poloviny 12. století. V průběhu staletí se dvůr rozšiřuje, jak stavebně tak i v odrazu písemných pramenů (nově přiznaná obchodní práva).
Na sklonku vrcholného středověku (konec 15. století) je jeho prostor plíživě privatizován staroměstskou obcí či jednotlivými měšťany. Nakonec v novověku (17. - 19. století) z jeho funkce obchodnického bodu nezbývá již vůbec nic.