Abstrakt
Příspěvek se zaměří na důsledky mechanizace na účetní produkci peněžních ústavů v meziválečném období. Příspěvek vychází ze skutečnosti, že první polovina 20. století byla obdobím zrychleného rozvoje terciárního sektoru, kdy docházelo k mohutnění bankovních ústavů a zvětšování objemu bankovních operací.
Jako nutná se proto ukázala větší specializace, organizační inovace a mechanizace bankovního provozu. Banky proto postupně implementovaly principy vědeckého řízení a zaváděly nejrůznější technické inovace.
Příspěvek seznamuje se základními trendy mechanizace účetnictví v tuzemských peněžních ústavech. Studium mechanizace a jejích důsledků na účetní písemnosti se soustřeďuje na účetní techniku a její vliv na fyzickou podobu a úpravu účetních písemností.
Vývoj účetních technik se postupně vyvíjel z rozporu mezi požadavky na optimální řešení kvality, ceny a časové náročnosti a technologiemi účetnictví. V historii účetních technik můžeme mluvit o několika účetních technikách - přepisovací účetnictví, propisovací účetnictví a mechanizaci a automatizaci účetnictví.
Důsledky mechanizace na účetní produkci peněžních ústavů lze spatřovat primárně v přechodu od účtování do svázaných účetních knih k účtování na volné listy. Tato inovace ovlivnila nejen samotnou účtovací techniku, ale i prostředí banky, např. nově objevují kartotéky na účetní karty, mizí pultové stoly určené pro manipulaci s obrovskými účetními knihami.