Příspěvek přehledně shrnuje problematiku pohřebišť členů uherského rodu Báthory ze Somlyó. Členové posledních generací rodu Báthory ze Somlyó měli svá sídla na území Uher, dnešního Rumunska, Českého království i Polska, dále je pro ně typická konfesijní rozrůzněnost. Mj. z tohoto tedy vyplývá absence centrálního rodového pohřebiště raně novověkého období a hroby jednotlivců nacházející se různě po uvedeném území.
Za nejnákladnější pohřební monument lze označit náhrobek polského krále Štěpána Báthoryho, ojedinělou zůstává i funerální památka, nacházející se v polském Barczewu, připomínající bratry Baltazara a Ondřeje Báthoryovi. Oproti těmto bývají opomíjeny ostatní pohřební monumenty, z nichž např. epitaf Zikmunda Báthoryho v Praze neodpovídá postavení, které on za života zastával.
U dalších sledovaných osob, tj. Griseldy Báthoryové a Žofie Báthoryové se dokonce nepodařilo dohledat či určit přesné pohřebiště, ani jakékoliv funerální památky.
U posledních osob, tj. vévody Gabriela Báthoryho a Marie Christierny Rakouské, pohřebiště lze určit, nicméně toto se nevyznačuje zajímavým monumentem. V případě prvně zmiňovaného toto zapříčiňuje kalvínské vyznání, které nepreferuje okázalost, jednak fakt, že se dotyčný stal obětí politické vraždy a nikdo neměl tendenci jej připomínat.
U Marie Christierny lze důvody předpokládat v katolické náboženské askezi, jíž se ke konci života oddala. Zajímavou, byť skromnou památkou je epitaf sedmihradského vévody Františka I.
Rákocziho, syna poslední členky rodu Báthory, Žofie.