Příspěvek navazuje na připravovanou dizertační práci autorky, zaměřující se na duchovní tvorbu pro sólový hlas a varhany českých soudobých skladatelů. V souvislosti s vládnoucí komunistickou ideologii bylo u nás dlouho znevažováno a potlačováno vše, co souviselo s církví a vírou v Boha.
Totalitní režim svými proticírkevními restrikcemi přerušil několik set let dlouhou kontinuitu vývoje duchovní hudby u nás, a to se odrazilo také ve snížení zájmu o tento repertoár mezi interprety, muzikology a také pedagogy. Dokonce i dnes, po 30 letech od Sametové revoluce, shledáváme poznatky o české duchovní hudbě 20. a 21. století stále nedostatečné a nekompletní.
Tato situace se odráží také v hudebním školství, zvláště pak ve výuce sólového zpěvu. Pedagogové obvykle zůstávají ukotveni v dimenzích tradičního světského repertoáru 19. století.
Přitom současná hudba nabízí široké spektrum didakticky vhodných vokálních skladeb, umožňujících uplatnění v hodinách hlasové výchovy na různém stupni škol. Zprostředkováním často nedostupných notových materiálů by autorka příspěvku ráda učitele a studenty motivovala k zájmu o současnou duchovní tvorbu a poskytla jim inspiraci pro další koncertní či pedagogickou činnost.