Článek rekapituluje dosavadní vývoj institutu nabývání účinností právních předpisů a relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu. Dále upozorňuje na aktuální problémy spojené zejména s novelou zákona o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv z roku 2019, jejímž cílem bylo zavedení jednotných dat účinnosti, p řičemž analyzuje její reálné dopady.
Ukazuje, že většina ministerstev se snaží, aby jejich právní předpisy nabývaly účinnosti zásadně 1. ledna nebo 1. července. A to přesto, že s odlišným postupem není spojena žádná sankce.
Zároveň je ale vidět, že loňská legislativní praxe byla silně ovlivněna pandemií COVID-19. V poslední části jsou představeny jednotlivé legislativní strategie, které se odvíjí od současné právní úpravy a s ní spojené hrozby nepřiměřeně dlouhé legisvakance.