Abstrakt
Vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce je v oblasti europeizace trestního práva revolučním počinem. Svou faktickou činnost by měl zahájit nejdříve na konci roku 2020, už nyní je ale zřejmé, že jeho ambice jsou velké.
Konkrétně se evropští žalobci zaměří na trestnou činnost poškozující nebo ohrožující finanční zájmy EU. S budoucí prací EPPO je ale spojena celá řada otazníků a nejasností.
Jednou z nich je mimo jiné i jeho věcná příslušnost, tedy okruh trestných činů, které bude mít EPPO pravomoc vyšetřovat a trestně stíhat. Samotné nařízení, které vymezuje právní rámec pro fungování EPPO, v tomto ohledu odkazuje na směrnici o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (tzv.
PIF directive). EPPO tak bude příslušný k vyšetřování a trestnímu stíhání trestných činů vymezených ve směrnici, jak byla provedena ve vnitrostátních právních řádech.
Tato neúplná harmonizace trestního práva hmotného do budoucna přináší řadu rizik včetně rozdílné interpretace směrnice a stíhání různých trestných činů ze strany EPPO v jednotlivých členských zemích. Pokud jde o Českou republiku, EPPO by měl být příslušný k vyšetřování a stíhání zejména trestného činu poškození finančních zájmů EU podle § 260 trestního zákoníku.
Jazykový, logický a také systematický výklad nařízení a směrnice ovšem připouští i příslušnost a pravomoc třeba ve vztahu k trestným činům legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 trestního zákoníku, přijetí úplatku, podplacení a nepřímé úplatkářství podle § 331, 332 a 333 trestního zákoníku či zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku. Není ale vyloučeno, že EPPO bude stíhat i další trestné činy, a to včetně trestných činů spojených se zadáváním veřejných zakázek či s DPH.