V září roku 2017 proběhla dvě výročí spojená s transnacionálním aktivismem původních obyvatel Ameriky. Tím prvním bylo čtyřicáté výročí Konference ne-vládních organizací o diskriminaci původních obyvatel obou Amerik pořádané OSN (United Nations Non-Governmental Organizations Conference on Discrimination Against Indigenous Populations in the Americas), první konference věnovaná konkrétně původním obyvatelům.
Tím druhým pak desáté výročí přijetí Deklarace OSN o právech původních obyvatel (United Nations Declaration on the Rights of Indigenous Peoples, UNDRIP). Ona konference stála na počátku stálé účasti amerických Indiánů a dalších původních národů na jednáních OSN a meziná-rodní politické scéně vůbec.
Jakožto rezoluce není Deklarace právně závazným dokumentem, ale nastavuje standardy pro zacházení s původními obyvateli tím, že vyjmenovává jejich individuální i kolektivní práva. Stvrzuje například právo původních národů na nezávislou národní, kulturní a společenskou existenci.2 Obě události jsou výsledkem desetiletí trvající práce původních národů jak v rámci OSN, tak mimo ni.
Jsou také důkazem obratných politických manévrů a plánování, které museli aktivisté z řad původních obyvatel zvládnout, aby se jim podařilo zařadit jejich problematiku mezi agendu této mezinárodní insti-tuce a promítnout své myšlenky a chápání suverenity, identity a smluvních práv do diskurzu lidských práv a mezinárodního práva.